Život after China, blogování & další novinky

Vrátila jsem se z Číny. Ready čelit realitě evropskýho života (aneb welcome back), s čistou hlavou a jasným cílem. Nový start, ze kterého jsem pro tentokrát neměla žádný strach. Tak nějak jsem totiž věděla, že i pro tentokrát kolem budu mít kupu skvělých lidí, se kterými mne už nebude dělit 7 hodinový rozdíl v čase, ale všechno už bude více “real”. Nebudu vám ale lhát – zvyknout si na život v Praze mi trvalo alespoň 2 týdny… Pak se ale moje priority přesunuly trošku jiným směrem, a to konkrétně k hledání práce, která si nakonec jako všechno ostatní našla mne. Z Asie jsem se tak alespoň pracovně přesunula do mé “profláklé” Skandinávie a oboru, ve kterém bych si sebe dřív vůbec nedokázala představit.

Říkám si, že chtít od života něco víc, než spokojit se s tím, co nám je pohodlné je to, co naše příběhy žene vpřed. Stále se tak řadím mezi ty co věří, že všechno co se děje má svůj důvod…

Hodně lidí se mne ptá na to, co dělám. Jak se mám, a jaké to bylo se vrátit zpátky. Jestli mi chybí holčičky, bobba nebo stolování s hůlkami. S host kids jsem i nadále v kontaktu skrz WeChat, vyměňujeme si videa a já se pak dojímám nad tím, jak už všechny ty love songy, které jsem je naučila znají nazpaměť. Mám z toho radost. Takovou, že jsem si k narozeninám nadělila lístek na koncert Taylor Swift, Avril Lavigne a Jamese Arthura…

Co dalšího je u mne nové? A ovlivnil fakt, že jsem aktivní na sociálních sítích a  hrdnou majitelkou virtuálního deníku k tomu mou cestu  za “dream jobem”? Lhala bych, kdybych řekla, že ne… Sem tam jsem ale přemýšlela nad tím, to všechno stáhnout a třeba začít znova. Pak mi ale došlo, že zahazování a nových začátků už bylo dost. Že jsem dost stará na to, řešit věci pouhým mazáním a dost mladá na to, (ne)dělat chyby a (ne)učit se. Nakonec ty meetingy, kde vám cizí oznamují, že četli váš blog, nebo viděli vaše videa nedopadají tak katastrofálně. Těžko říct, jakým směrem se bude můj blog ubírat v budoucnu… Třeba že se přeměním na jednu z těch business žen, které své moudra sdílí už jen pomocí Linked-In. Nebo budu čekat na další impuls a něco, co mne zase vrátí zpátky ke klávesnici i doma. Tentokrát už ale nechci vědět, co přijde. Radši. Znáte to… Co dalšího se událo během posledních 5 měsíců?

Třeba…