Jak to všechno skončilo: Číňani, Athéna a můj návrat domů | #CHINATALES 16

Tak nějak vnitřně jsem cítila, že přišel čas to všechno shrnout. Pustit si do uší můj “psací” playlist a přenést se tak trošku zpátky v čase. Poslední rok byl neuvěřitelný, a já se teď na spoustu věcí koukám úplně jinak. O tom, jak jsem v Číně (ne)našla lásku, co mi to všechno vůbec dalo a o tom, proč by se nikdo neměl bát zkoušet nové věci. 

Život s Číňany v kostce: luxus a disciplína
Bydlela jsem v luxusním resortu plném hlídačů. Se třemi řidiči, kuchařkou, uklízečkou a dvěmi čínskými princeznami, které mě občas přiváděly k  šílenství. Ačkoliv to nebylo moje první soužití s cizí rodinou nebo spolubydlícími, nazvala bych to jako největší životní lekci, co se týče přizpůsobování. Ať už se to týká kulturních rozdílů, společného stolování nebo nedávání najevo toho, že nejsem zase tak úplně blbá a nedojde mi, že se teď čínsky baví o mně. 

Taky ale poslouchání příkazů, jejich následné plnění a skoro nulová tolerance osobního prostoru (holt když zůstanete ve volném čase doma, bere se to jako práce, že jo…).  Zpětně to ale beru jako součást toho všeho, protože mě to neuvěřitelně posunulo dál. Čína mě prostě změnila… A to v tom dobrém! Samozřejmě 🙂

Osudové momenty, příčiny špatné nálady a tak
Stejně jako v Dánsku, i tady v Číně jsem měla “pár” osudových momentů, během kterých  jsem byla smutná, šťastná, ale třeba i úplně ztracená a naštvaná na to, že jediné maso na večeři byly slepičí pařáty. Jídlo, čínština a semtam nefungující překladač na telefonu, tak patřily mezi ty nejčastější příčiny špatných nálad. Na druhou stranu se mi celkem dost vyhnula vlna stýskání po domově, rodině, dětských láskách a přátelích vůbec. Zpětně si říkám, že tomu možná bylo právě díky videím, prostřednictvím kterých jsem mohla zůstat ve spojení se západním světem. 

Opět se dostáváme k tomu, proč mám tenhle “blogovací” a virtuální svět ráda. Vlastně si už ani neumím představit, že by tomu bylo jinak. Jediné čeho se teď děsím je to, kdy moje starší host girl vygooglí moje videa a začne si číst moje zápisky. Snad to nebude hned teď ani v nejbližší době :D. Holky mi ale celkem chybí… Dobře, celkem dost!

Jak jsem prožila svoje “druhé” dětství
Právě díky svým čínským potvůrkám jsem mohla prožít všechno ještě jednou. Nazvala bych to takovým svým “druhým” dětstvím, ve kterém jsem já to sebevědomé a bláznivé dítě, které baví ostatní a všechno bere s větší (nebo žádnou) rezervou. Avšak s tím rozdílem, že je nyní zodpovědné za dvě další děti. Sam mi jednou řekl, že nechápe, jak to můžu zvládat a já se zamyslela… Nad tím, proč to vlastně dělám a co mi má celá tahle zkušenost vlastně přinést. K čemu jsem došla? 

Že celé tohle dobrodružství byla mise. Moje šance a příležitost vyzkoušet něco, k čemu bych se třeba nikdy nedostala. Teď nebo nikdy. Navíc s možností ovlivnit něčí život a obohatit ho mojí přítomností, což se mi nakonec i povedlo. Netajím se také s tím, že má teď moje host mum v mobilu playlist plný mých (a teď i holek) oblíbených písniček. Že navždycky budu tou Au Pair, která s nimi tančila v koupelně za doprovodu Love Story od Taylor Swift a chůvou, se kterou mohou sdílet i ty nejtajnější přání a sny. A že jich mají celkem dost. 

Osobní život, láska & komplimenty
Vlastně mi ani nevadí, že jsem musela posunout svůj osobní život na druhou kolej, přizpůsobovat se a spíše žít život mé čínské host family. Protože ty chvíle, kdy mě Athena chtěla držet za ruku, zatímco jdeme do školky a momenty, během kterých jsme všechny společně tancovaly, přinesly mnohem více radosti než to, jestli mi někdo odepíše na mojí zprávu nebo ne (a věřte, že jsem jich stejně pár napsala). 

Lenny vs Číňani
Tímto se dostávám k velmi oblíbené otázce a to k té, jestli jsem se v té Číně zaláskovala. Odpověď je prostá… Nechodila jsem s  žádným místním Číňanem. Rande ale bylo. Jedno. Dvě. Tři. Asi bych vám lhala, kdybych vám řekla, že jsem se v Číně necítila “speciální”. Ono když totiž každý den slyšíte komplimenty na to,  jak jste krásná (samozřejmě jen proto, že jsem bílá) je něco, s čím jsem opravdu nepočítala. Focení s Číňany ve Walmartu nebo na trzích, tak nepatřilo mezi nic divného a s holkama jsme si z toho kolikrát dělaly legraci. Pakliže vás tohle téma zajímá víc, určitě se podívejte na TOHLE video o životě v Číně.

Forever the girl who share 
Občas si říkám, že se mi tohle sdílení jednou vymstí. Pak si ale vzpomenu na všechny ty vzkazy a zprávy, které si vyměňujeme s budoucími #loveaupairs a dochází mi, že tohle všechno má smysl. Co já bych dala za to, kdyby mi někdo řekl, jaký je rozdíl mezi dětmi, které chodí na státní nebo soukromou školu nebo to, jak důležité je žít v blízkosti stanice metra (svojí rodinu miluju, ale každodenní chození “do hor”, které byly 30 minut chůze od metra v 30 stupňovém vedru a 100% vlhkostí zažít opravdu nechcete). Že žiletky a pěnu na holení si v desetimilionovém čínském městě koupíte téměř všude, a že v žádném případě nemůžete opustit Evropu, aniž byste měli na všech zařízeních stažený VPN (šifrovač, prostřednictvím kterého můžete na FB, IG a twitter..) . 

Zpátky v zemi pohádek
Je to téměř měsíc, co jsem oficiálně ukončila svou kariéru “fancy chůvy”, jak tomu nadšeně říkám. Pomalu si zase zvykám na to, že jsem zpátky. Zpátky doma v Praze, kde se aktuálně rozhlížím po další výzvě v podobě práce, zatímco utěšuji všechny kolem sebe, že se zase neodstěhuju na druhou stranu světa. Život v zahraničí je skvělý. Cestujete, poznáváte nové lidi a neustále se posouváte dál, i když vlastně nevíte úplně kam. Také ale neustále balíte, loučíte se, a jako já tajně doufáte, že třeba právě teď potkáte někoho, kdo vám řekne, ať se s ním odstěhujete třeba na Island. Nebo na Fiji! 😀 To už je jedno, protože si beztak kupujete letenky zpátky tam, kde to všechno začalo…

Jestli se do Číny někdy vrátím? Určitě! Možná jako turista, možná jako družička některé z holek, jeden nikdy neví… Tahle země mě totiž neuvěřitelně překvapila, a právě díky této zkušenosti jsem nyní tam, kde bych jinak nebyla 🙂 

Tak se mějte krásně, ať už jste kdekoliv 
Lenny ♡