7 věcí které mě štvou na životě v Číně | #CHINATALES 12

Ačkoliv se může můj život v Číně zdát jako procházka růžovým sadem věřte tomu, že ne vždycky tomu tak je, a že ani já si tady během svého pobývání neprocházím momenty, kdy mám blízko k tomu si zamluvit letenku zpátky do Evropy. Občas jsou to totiž jenom takový strašně malý a obyčejný věci, které mne na životě v Číně a celkově Asii dovádějí doslova k šílenství. Do toho pak přidejte fakt, že vám zrovna napsal někdo kdo je deset tisíc kilometrů daleko a vy se stejně jako já pouštíte do rozhodování, jestli volnou neděli strávit na skupinových lekcích ve fitku nebo se konečně rozhoupat a jít s Číňanem ven, abych si pak měla ve stáří na co vzpomínat. Život v Číně je velká výzva, kulturní šok a taky uvědomění si toho, jak moc se vlastně v Evropě máme dobře. Co mne tady štve ze všeho nejvíc?

1) Hlasitý plivání, chrchlání a celkový chování Číňanů
Možná že je to tím, že jsem podle slov svých přátel až moc velká “dáma” nebo jen tím, že tohle u nás doma prostě nikdy nefrčelo. Hlasitý plivání v Číně je totiž součást každodenního života, kterou si vychutnávám už od rána, zatímco si pochutnávám na svý ovesný kaši (který se mimochodem nikdy nevzdám). Fakt, úplně si pamatuju na ten moment kdy mne to zaskočilo při mojí poslední návštěvě Pekingu 3 roky zpět a já si říkala – PROČ. No, teď to mám rovnou v rozšířený verzi a dokonce s tím musím i žít. Jestli přežiju tohle, tak pak rozhodně přežiju další tentokrát už menší nedostatky Číňanů jako to, že prdí na veřejnosti nebo se cpou do metra kde není žádné místo. Jo, občas mám chuť křičet a jediné na co se zmůžu je zavřít oči a modlit se, aby to všechno bylo rychlý…

2) Jak je jízda během “špičky” v Číně sebevražda
Doslova. Díky tomu začínám chápat všechny ty “zvěsti” o existential SHOCKS, o kterých jsem zatím jen slyšela nebo četla. Pro ty, kteří mačkání se na cizí zadky a vymýšlení toho, jak si stoupnout zrovna nemusí tak Čínská hromadná doprava ve špičce rozhodně není. Jo, a fakt si nemyslete že čínská špička vypadá stejně jako ta v Kodani nebo v Praze. V Číně se do vlaku Číňan nacpe, i kdyby měl zmáčknout těhotnou budoucí matku nebo postrčit dalších XY lidí. Přidejte k tomu to, že je každý na telefonu (což mimochodem znemožňuje vystupování, jelikož do nich všichni neustále zírají) a jste doma. Při poslouchání podcastů si takhle vždycky prohlížím, jak moc jsou celkově Číňané do telefonů zbláznění. Dost. Je to skoro jako jejich třetí ruka, haha.

3) Jazyk, kterému nikdy nebudete úplně rozumět
Ačkoliv jsem před svým odjezdem do Číny neměla žádné velké ambice co se týče čínštiny týče, i tak jsem se naučila pár slov a vět, jenž mi ulehčují můj každodenní život v Číně a obecně komunikaci. Čínština by ale zároveň byl i důvod, proč bych tady nemohla žít dlouhodobě. Žít v zemi, kde si nic nepřečtete a kde si přijdete jako marťan je totiž docela na hlavu a já bych to snad ani za sebe největší lásku nepodstoupila. Čína je svět sám o sobě a tak je určitě nejlepší, když máte vždycky někoho kdo tenhle nejmluvenější jazyk na světě ovládá. Všechno je pak lehčí a vy pak na talíři dostanete to, co jste si opravdu objednali..

4) To, jak v Číně plýtvají plastem a jak ho používají úplně na všechno
Představte si stát plný lidí, kde se každý plastový kelímek dává ještě do sáčku, ke kterému dostanete jako samozřejmost brčko (též zabalené v plastu) a nějaké to míchátko. Nebo taky množství doručených take-away objednávek, které tady aktuálně fakt frčí (můžete si tady objednat třeba i McDonald atp..) a vynásobte si počtem lidí, kteří tuhle akci udělají. No, upřímně snad to výsledný číslo snad ani nechcí znát, jelikož mne aktuálně nejvíc štvou moje vlastní host kids. Teda hlavně ta starší, která si při každé návštěvě bazénu bere nový plastový hřeben, který následně končí v koši. Jo, ani povídání o mořských želvách a jejich utrpení kvůli plastům nepomohlo… Jak tohle jednou skončí, netuším..

Prý se ale blízká na lepší časy a i Číňané začínají dbát více na ekologickou stránku věci. Troufám si říct, že budoucnost jsou dětí, ale jestli jsou všechny stejný jak ty moje tak to vám teda nevím.  Občas se jenom děsím toho, jestli jí to jednou vůbec dojte. Snad jo. Doufejme že jo.  

5) (až) moc snažící se a flirtující Číňané
Jako bílá holka to máte v Číně co se pozornosti týče velmi snadný ať už jen tak jedete metrem, sedíte v parku nebo chodíte jako jás cvičit do fitka, kde to je samý Číňan. Přidejte k tomu všechny až moc “snažící” se vzkazy, který vám každý den přistávají na sociálních sítí a je vám jasný, že nuda tady rozhodně není.

Jednou mi takhle na Instagram třeba přistál celý plán potenciální “schůzky” včetně mapy a času (aniž bych to předtím vůbec odsouhlasila, haha). Jak to nakonec dopadlo? Tuším že jsem místo randíčka s Číňanem jela s Abby do Guangzhou.  Aneb, priorities, žejo…

6) Že jste strašně daleko od všeho a všech
Problém, který se netýká jenom Číny ale života v zahraničí obecně a nebojte, ani teď bych svoje rozhodnutí nevyměnila. Každý můj výjezd a pobývání v jiný zemi mi totiž umožňuje získat neuvěřitelnej rozhled, zážitky, nový přátelství a příběhy, bez kterých by můj život byl prostě až moc velká nuda. Já třeba teďka sedím v parku hned naproti mrakodrapům, kde dopisuji tenhle post. Oficiálně bez Sabine, Katji a od zítřka už i bez Italky Bei, která se tímto vydává na svou cestu Čínou. Z naší “AU PAIR” party jsem tu tak zbyla už jenom já – šílená Češka, která se rozhodla si svou čínskou pohádku prodloužit o další tři měsíce. Co dalšího mne ještě čeká? O tom zase někdy jindy…

7) Sedmá věc?
Na tu si zatím musíte počkat. Co to bude? To se teprve uvidí…

Zdravím z Číny,
Lenny