O přátelství a nadýchaných obláčcích

Tuhle tašku jsem prostě musela mít. Byla to tak trochu láska na první pohled stejně jako u těchto šatů, které jsem ulovila v Hamburku.

Už dva měsíce jsem přechodně zpátky v Praze a dá se říct, že svého rozhodnutí opustit Dánsko ani moc nelituji (teda až na B., protože ta mi chybí strašně moc♥). Během posledních týdnů jsem totiž měla spoustu skvělých příležitostí, udělala jedno tak trochu šílený rozhodnutí a celkově si pražskou atmosféru užívám plnými doušky. Ať už sama nebo ve společnosti přátel či rodiny. Takže až na eskalátorech potkáte smějící se holku v šatech s motýlama, je tu celkem velká pravděpodobnost že jsem to byla já…. Zpět ale k tomuhle postu který má prý být o přátelství 🙂

K dnešnímu tématu mne dohnala jeden velmi zajimavý rozhovor s člověkem, kterého vlastně vůbec (nebo spíš zatím) neznám. Né, fakt. O víkendu jsem tu měla holky, které znám z Dánska a ačkoliv jsme teď každá na úplně jiné straně Evropy, zvládly jsme to. Takové to přátelství, kdy věříte tomu když vám někdo řekne..

..že by za váma jel třeba i do Indie.

Přátelství, které si hýčkáte jako ten nejvíc nadýchaný obláček, jenž nikdy nedovolíte rozpustit. Možná že jsem z jiný planety. Ze světa, kde si lidi váží lidí kolem sebe a z doby, kdy se ještě posílaly pohledy. Pak se ale probudím a dojde mi, že se zároveň nacházím i v království lajků a zpráv, který lze poslat rychlostí světla. Všechno je tak pěkně vyvážené a záleží tak jen na vás, jak se s tím vším rozhodnete naložit. Troufám si říct že to každý máme jinak. Já to mám třeba takhle…

Protože přátelství na dálku
je dnes už celkem standartní termín a o té víc “advance” verzi se asi ne třeba zmiňovat. Protože o lásce tenhle post fakt není. I když vlastně ne tak úplně. Někde jsem četla to, že to co ze sebe “vyzařujeme” nám pak pomáhá se propojit s lidmi co to mají podobně. Asi bych se pod to mohla podepsat. Protože není nic lepšího, než když máte něco společného. Dobře, hodně společných věcí. Ať už je to třeba pohled na svět nebo to, jak se umíte chovat k ostatním a to jak komunikujete s ostatníma lidskýma bytostma. To, že se pak postupně můžete dostat někam úplně jinam, ať už společně nebo každý sám je další věc. Svět kolem nás se mění a my s ním. O to víc je tak třeba si hýčkat ty, kteří jsou na stejném obláčku jako vy.

Pro někoho to je “lajk” a pro někoho opravdové propojení
Někdo by mi mohl namítnout, že sledovat život “přátel” kteří zrovna nejsou tam kde vy je blbost. Že to neznamená nic víc než jenom jeden klik a že to vlastně nemá žádný smysl. Asi fakt záleží na tom, jak to máte nastavené a jak velcí světoběžníci jste. Protože pro lidi jako já nejsou kilometry na mapě žádnou překážkou. Skoro jsem se ztratila na letišti v Pekingu, když jsem tam jela za Yutong a kdy mi zrovna nešel telefon. Nebo když jsem absolvovala asi zatím nejhorší cestu autobusem z Bruselu do Paříže a vůbec nespala, jen abych viděla mojí kamarádku Anu. Taky ale to, jak strašně mě baví sdílet moje oblíbená místa s přáteli, kteří kvůli někomu bláznivýmu jako já sednou na palubu letadla a po návratu vám posílají ty nejkrásnější zprávy. To jsou totiž momenty, kdy si uvědomíte že to všechno má smysl.

Protože já v té Indii možná nakonec stejně skončím…

Pac a pusu, L♥