Co mě naučil můj život v Kodani

Můj život v Kodani ? Už to bude skoro půl roku co jsem si vymyslela svojí další nejšílenější věc v životě. Yes, mluvím o stěhování do Kodaně. Všichni se divili. Pak by mi řekli, že mne obdivují a ptali se proč. Neměla jsem žádnou odpověď. Prostě to tak přišlo. Stejně jako stěhování do Dánska před čtyřmi lety nebo to do Londýna dva roky zpátky. Jsem prostě holka na cestách a tohle jsou věci, které mne můj nový život v Kodani naučil.

Že najít svůj “dream job” v Dánsku nebude tak lehké
Přiznávám – měla jsem na očích tak trochu růžové brýle a a čekala, že tu na mne všichni čekají. Jenže ne. Optimismus z doby, kdy jsem tady “na-motivovaná” roznášela životopisy je tak trošku pryč a myšlenka toho, že nikde budu mýt nádobí také. Tak trošku jsem si usnesla, že je čas přistát v jobu, který mne bude bavit a kde si mne budou vážit – a kde hlavně nebudu jen další “holka z východu”. Asi tak nějak bych to popsala.Na druhou stranu jsem se ale dostala k české komunitě a rodinám v Kodani začala pomáhat s jejich dětmi. Potřebovala jsem prostě něco, aby můj život tady měl smysl. O tomhle mám ale rozepsaný trošku více obsáhlejší článek, který je ještě v procesu – určitě je ale na co se těšit.

Že si mám ještě víc vážit svých přátelství
Moji “lidé” jak jim říkám jsou důkaz toho, že občas nezáleží na tom, jestli od sebe žijeme jen pár bloků a nebo nás rozděluje atlantický oceán. Ten pocit, kdy víte že se máte na koho obrátit a když slyšíte, že by za vámi jeli klidně i do Indie. Nebo taky to, že moje myšlenka o návratu domů vlastně není vůbec tak špatný nápad a že by na mém místě udělali to stejné. Opravdových přátel by si měl tak každý cenit stejně jako milující rodiny, kterou vám sebe-nejvíce placená práce jen těžko nahradí.

Chci “domů” i když vlastně nevím kde to je
Při přistávání koukám z toho malého okénka a říkám si, jestli sem vůbec patřím a co mne tady ještě drží. Když jedu vlakem mám to stejné. Život v Kodani vlastně není úplně taková pohádka, jak se na první pohled může zdát. Občas mám taky fakt blízko k tomu pod sebou vytvořit “slaný oceán” a sem tam se mi to i povede. Potajnu sleduji skupiny kamarádek nebo rodin v kavárnách či metru a potichu jim závidím. Čím déle jsem tady, tím více si vážím toho odkud jsem přišla a jenom čekám na signál, abych pak mohla udělat tu možná další jak já říkám nejodvážnější věc.

Že sport je ten nejlepší únik
Je jedno jak mizerně se občas cítím nebo to, kolikátý dopis říkající že nejsem vhodný kandidát mi zrovna přišel do mé emailové schránky. Prostě házím boty do tašky, přihodím tam pár dalších věcí a jdu. Ten pocit potom mi totiž absolutně nic nenahradí a je úplně jedno, že jsem to ráno myslela, že si kupuji letenku do Prahy. No, a to že na sobě vidím výsledky je už další věc a taky důvod proč to všechno dělám. Baví mě to.

Umění toho být sama
Patřím mezi ty, kteří milují být mezi lidmi. Vždycky jsem tak poletovala “kolem” a účastnila se těch nejvíc spontánních akcí. Vždycky jsem kolem sebe měla svoji “crew” a nikdy si moc neuvědomovala, jak mi to jednou bude chybět. V Kodani jsem ale vůbec nikoho neznala, takže jsem se zase začala seznamovat sama se sebou a naučila se hodně věcí o sobě. O tom, jak se vyrovnávat s negativními věcmi nebo třeba taky to, jak si sama zaplnit svůj volný čas. Osud mi pak do života přinesl kamarádku B., se kterou se všechno tady pak stalo mnohem lepší. To také potvrdilo mojí teorii.

Většina z nás se totiž snaží vypadat silně. Nezávisle. Tak, jako by nás nic nerozhodilo. Naše instagramy jsou plné perfektních fotek a tak je jen těžké rozpoznat, čím si procházíme. Pak ale třeba jako já zjsitíte, že s lidmi kolem sebe máte mnohem více společného a že jediná cesta, jak to zjistit je sdílet svůj příběh.

Že nezáleží na tom kde jste, ale s koho máte kolem sebe
To je totiž to, co dělá Váš život o něco veselejší a možná i zdroj toho, co vám přináší štěstí do života. Nikdo mi už totiž nevrátí poslední roky života našeho pejska a ani akce, na kterých jsem nemohla být. Teď se od všeho snažím tak trošku “odprostit” a chci si své možná poslední měsíce v Dánsku užít. Nikdy totiž nevíte, co vám osud přivane do Vašeho života a i když to občas bývá dramatické, většinou to stojí za to!

Takový je můj život v Kodani.

♥, L.