Moje dánská promoce & konec studia v Dánsku

V pátek jsem měla oficiální promoci.
Tak trošku jinou než tu, jak jsme v Česku zvyklí. Nevím proč, ale příjde mi že to tu Dánové nějak nehrotí. Žádné velké oficiality, žádné házení “čepců” jak to známe z amerických filmů a dokonce ani žádné vyvolávání kandidátů. To nejlepší? Dánové jdou s dobou a tak i diplom máme pouze v elektronické podobu ( i když to může být záležitost jen čistě univerzitní). No co už, aspoň to mám za sebou. Tři a půl roku studia v Dánsku, které jsem nikdy “neplánovala” a které mi obrátilo život vzhůru nohama. Zpátky ale k tomu, jak v Dánsku probíhá taková “moderní” promoce.

Taková moderní promoce
Takže zaprvé, zapomeňte na pradávné hábity a čepce. To v Dánsku (nebo aspoň na mojí Univerzitě) moc nefrčí. Zadruhé, veškeré projevy během promoce probíhaly jak v dánštině tak i angličtině ( obsahově se oba projevy ale dost lišili) a program byl celkem prostý). Úvodní proslov, hudební vystoupení předání grantů a řečník, který to všechno zakončil. Hned po tom se jednotlivé skupiny oborů rozmístily na své “stanoviště”, kde už na nás čekal slavnostní přípitek, sladkosti a tak. Také to byla taková troufám si říct “poslední” příležitost prohodit pár slov s učiteli a spolužáky, které už budu vídat jen prostřednictvím faceboku nebo linked-in. To už ale k tomu všemu patří. Někdo v Dánsku zůstává a někdo se stěhuje zpátky domů.

Na jedničku s hvězdičkou
Tak trošku si ale zároveň uvědomuji, že teď teprve začne to opravdové dobrodružství a už mi dochází proč všichni říkaj, ať si studentská léta užijeme na maximum. Troufám si říct, že jsem svoji misi splnila na jedna s hvězdičkou. Ať už to byla Čína, Londýn nebo třeba lidi, které jsem během posledních tří a půl let potkala. Taky naše “typické” vařící párty, sedánky a společné kempování na pláži. Když jsem byla zpátky v Horsens, viděla jsem všechno jako bych zrovna přijela. Jak jsem tehdy v létě 2014 vstupovala hlavníma dveřma a nevěděla, co mě tam vlastně čeká. Nebo taky to, jak jsem klepala na dveře Caroline a přemlouvala jí, ať jde se mnou na úvodní “introduction days”. Skoro tomu nevěřím.

Nový život v novém městě
Tři a půl roku potom a já jsem své “rodné dánské město”  provizorně vyměnila za hlavní město a jedno z nejdražších měst vůbec. Na všechno si tak trošku zvykám a těším se na to, až mi počasí dovolí naplno obětovat krásy Kodaně a jejího okolí ( tajně doufám, že jaro v Kodani bude aspoň tak dobré jako to v Londýně). Až si budu moc sednout u řeky a třeba si jenom tak číst. Nebo až se nechám “ovát” větrem u pláže, který nelze zastavit.

Pět dní po mojí promoci
Je středa a já sedím v obýváku, peru prádlo a dopisuju dnešní post. Včera jsem měla takový hodně přemýšlecí a intenzivní den. Takový ten den, kdy si v hlavě procházíte všechny možné scénáře, aniž byste došly k nějakému konkrétnímu závěru. Prostě jen tak. Stejně jako jsem se poslední tři a půl roku nemohla dočkat momentu, kdy budu mít v ruce diplom,abych pak po těch třech a půl letech zjistila, že si pak budu připadat ještě víc zmateně než kdy předtím. Říká se, že život je jako horská dráha a já teď nastupuji do té pro opravdové “dospěláky”. Tak snad to bude stát za to.

Krásný den z Kodaně,

L.