Říjen v Dánsku, zachráněná hvězdice a moje závislosti

Minulý týden jsem tu měla opět návštěvu a tentokrát to opravdu opět stálo za to. Skoro po dvou letech jsem viděla spolužačku ze střední, která už rok studuje v Dánsku ( a to jenom asi hodinu vlakem ode mne) a se kterou jsme se na srazu domlouvaly téměř rok. Pamatujete si, kdy jsem vám tady psala o tom, že čím blíže někdo je, tím méně ho vidíte? Tohle by byl nejspíš podobný případ. Zpátky ale k novinkám a tomu, co se teď aktuálně v mém “skoro” dánském životě děje. Takže zaprvé, konečně jsem za polovinou svojí stáže, která je součástí studia tady v Dánsku. Jaké jsou moje dojmy?

Jsou věci, o kterých blogerky nikdy nemluví
Řekla bych, že jsou věci o kterých na blog takhle veřejně nikdy (jakože nikdy) nenapíšu a troufám si říct, že jedna z věcí která je “jakožto” pozitivní jsou lidi se kterými pracuji. Všechno to ale beru jako výzvu a také poučení pro příště. Začínám zase více naslouchat svému “vnitřnímu” instinktu a intuici. Stejně tak, jako když se jsem z ničeho nic odvážila přidat se do skupiny, kde vládne rock zatímco já jsem spíš podpůrcem Eda Sheerana nebo Taylor Swift. Kamarádka M. mi tuhle řekla, že teď je čas zkoušet nové věci a dělat chyby a učit se z nich. Oukej, jen bych ale chtěla být varována o tom co ještě přijde….

Takový typický depresivní podzim v Dánsku
Letošní podzim tak není vůbec něčím výjimečným – i když vlastně trošku jo. Stejně jako můj první rok v Dánsku i letos, téměř po třech letech vydává T.S nové album. Je to taková nostalgie a nevím jak vy, ale já mám různé období svého “prozatímního” života spojené právě s písničkami (o tom snad taky jednou napíšu post, troufám si říct že to bude dost zajímavé). Kromě toho mne ještě letos čeká psaní bakalářky a makání na dánštině, která mne teď nějak začala bavit a vůbec netuším proč. Možná je to proto, že jsem konečně našla motivaci v tom, že chci jednou dělat to co mne baví a také proto, že teď dánská vláda plánuje spoustu škrtů na následující roky. Ach, jak moc jsem ráda že už to mám skoro všechno za sebou. To už je ale život.

První podzim v Dánsku 2014 (blog ještě nebyl), Druhý podzim v Dánsku 2015, Třetí podzim v Dánsku 2016, a letošní post je na cestě..

 

Mobil jako třetí ruka
Život studenta “skoro-uprchlíka” v zahraničí nebo také život holky, jejichž život se mimo reality odehrává i tak trochu online. Mobil mi za tu dobu tady přirostl k ruce (jo, a taky k srdci též) a občas si říkám, jestli mi to všechno stojí za to. Ale asi nakonec jo. Všechno tohle neustálé stěžování si mi totiž dává sílu a také pocit, že už mám ty nejhorší věci určitě za sebou. Tenhle podzim je prozatím asi ta největší “zátěžovka” a  já se nemohu dočkat dne, kdy nastane konec. 5 týdnu. To už je skoro jako nic. 

Říjen je totiž můj měsíc
Měsíc, který nikomu nedovolím překazit a který si i přes “depresivní dánské počasí” plánuji užít na sto padesát procent. A ačkoliv to těď zrovna tak nevypadá (tenhle post totiž píšu z postele, kde se aktuálně cítím úplně nejlépe) tak i tak je začátek měsíce na dobré cestě. Za méně než dvacet dní se ze mne stane o rok starší občas a já si uvědomuji, že se mi číslo dvacet-tři vlastně vůbec nelíbí. Nevím proč ale naposledy, co tohle bylo součástí mého života mi bylo třináct. To je deset let a zní to strašně když to takhle píšu.

Občas si říkám, že bych se chtěla vrátit zpátky a nahlédnout do svých dřívějších myšlenkových pochodů. Jestli budu mít čas, podobný článek na tohle téma určitě napíšu. S cenzurou samozřejmě. Pro dnešek už to moje kecání stačí, řekla bych.

Krásný den z depresivního  Dánska, L♥