Offline týden: aneb můj týden bez internetu

Dnešní post jsem plánovala dokončit už minulý týden. Časově se mi toho ale sešlo víc a tak jsem se k dokončení jsem se vrhla až teď. Vlastně to je možná i lepší. Teď totiž vidím všechno jinak. Shrnutí mého minulého offline týdne ve španělsku?

Dokázala jsem přežít týden offline

Přežila jsem být sama na pláži

Týden jsem nejedla maso

A naučila jsem se dělat víc kompromisů

Před odjezdem jsem až do posledního momentu váhala, zda si s sebou mám či nemám brát počítač (to, kdyby mne náhodou chytla moje psací tvořivá chvilka jako třeba teď) a taky abych mohla občasně pracovat. Nakonec vyhrála varianta nechat počítač doma. To v dnešní době ale není vůbec nějak překvapující – v době, kdy už samotný mobil může být považován za takový „mini“ počítač. To že jsem zbytek týdne strávila offline, bez nutkání neustále kontrolovat sociální a další média a bez potřeby být stále v dosahu jako tomu je v normálu. To, že jsem ve schránce objevovala zprávy ať na sebe dávám pozor a jestli jsem v pořádku už mluví za vše. Částečně jsem si to ale užívala. Užívala si přítomnost, palmy, teplý písek a vůni moře a mořských plodů.

Také jsem se utvrdila v tom, že nemám problém trávit čas sama. Třeba na pláži. S knížkou, jen tak pozorujíc kolemjdoucí a užívajíc si kouzlo okamžiku. Offline, bez rušivých upozornění a bez tendence kontrolovat instagram, facebook a další žrouty času. Těžko říct, jestli bych byla něčeho takového schopná třeba před pěti lety. Asi ne. Hromadné výpravy na dámy asi prostě patří k tomu, kdy vám je sedmnáct a vy si myslíte, že to nejlepší se děje právě teď. Tehdy jsem ale nevěděla, že to nejlepší mám teprve před sebou. Kéž bych mohla vrátit čas a tuhle informaci sdělit svému mladšímu já. I když, možná bych pak nebyla tam, kde jsem teď a třeba bych se nikdy neodhodlala k týdnu bez masa.

Musím se přiznat, miluji maso a vegan ze mne asi nikdy nebude. To ale neznamená, že nezkouším různé veganské recepty – právě naopak. Třeba recept na cizrnové kari patří mezi ty moje nejoblíbenější. Zpátky ale k mému týdnu. Týdnu, kdy jsem se stala závislou na plodech moře, mandlovém mléku a španělském melounu. Ostatně příspěvek o mé středomořské dietě už jste určitě na lennymali.com četli.

Jako poslední jsou tady kompromisy. Něco, s čím odjakživa tak trochu bojuji a snažím se přijít na to, jaká je vlastně nejlepší cesta k tomu se na něčem shodnout. Říká se, že člověk je odpradávna spíš sobecký živočich a něco na tom nejspíš bude. Sama patřím mezi ty, kteří se něčeho jen tak nevzdají ale zároveň vím, kdy je čas ustoupit nebo udělat kompromis. To, aby byli všichni spokojení. Jako když jsem se poslední den dozvěděla, že kamarádka nesnáší vůni mořských plodů po tom, co jsme je vařily téměř celý týden. Nebo když jsem ráno myla nádobí z večeře (PS: mytí nádobí k smrti nenávidím).

 

Život je jedna velká výzva ať už se to týká toho, jak přežít bez internetu nebo jak se naučit trávit více času sami se sebou.  Říkám si, že bez toho všeho by to ale vůbec nebylo ono a už vůbec bych tak neměla o čem psát. Dneska už toho asi nechám.

Krásný den ze Severu ♥