Je neděle večer a užívám si chvilku „hygge“ sama doma. Místo svíček mi nad hlavou svítí moje vánoční světýlka, které mám po stěnách vyvěšené po celý rok a namísto sklenice vína popíjím vodu z mé oblíbené lahve. Dneska jsem vstala v deset. Tak trochu to mělo za vinu počasí, které mi pokazilo moje plány jít na mojí nedělní hodinu boxování, kam se většinou chodím vybít před tím, než mi zase začne nový pracovní týden. Udělala jsem si tu nejlepší snídani, podívala se na pár videí na Youtube a jedním se rovnou inspirovala – namísto narozeninové zprávy, kterou jsem původně chtěla jako vždy odeslat jsem se totiž rozhodla “šokovat” a zavolat. Přiznám se, bylo to divný. Ale né tolik, abych to neudělala znova. Jakože to stejně znova udělám 😀 S o něco lepším pocitem jsem se tedy vrhla do uklízení..
Jo, uklízení. Je mi 22 let a moje druhá nejoblíbenější vůně hned po Opiu od YSL je vůně přípravku na uklízení, který mi přivezla Paulina a který voní po liči. Prostě mě to občas chytne a já mám potřebu mít doma perfektně uklizeno. Máte to stejně? Když už jsem byla u toho úklidu, vzala jsem to trošku rázně. Začala jsem probírat svůj šatník, kterému bych ráda udělala „očistu“ a postupně se tak zbavila věcí, které už nenosím a ani nosit nebudu. Najednou mi tak vzniklo několik hromádek a já jsem zase o něco blíže k tomu existovat jen s pár kufry. Ale jen o něco. Nemám ráda loučení.
Všechny jeho druhy
Ať už jde o košili, ze které už prostě nikdy nevyperu fleky ale i přes to jí nosím (jen doma, žejo), nebo také ty momenty na letištích, kdy už prostě chci jít a nemít ten pocit že mne někdo pozoruje nebo nedej bože pláče. Po mém uklízecí a třídící party, kterou doprovázel doprovod hlasité hudby jsem svou misi zakončila v supermarketu, kam jsem šla hned po tom, co jsem se v prádelně zbavila svého prádla. Musím říct, že mám opravdu dobrý pocit. Tak dobrý, že jsem si v obchodě koupila po delší době zmrzlinu. Na tu jsme se vrhly společně s kámoškou, hned po tom, co jsme si dolakovaly nehty. Jsou momenty, kdy je třeba si ten život trošku osladit a neděle odpoledne je k tomu jako dělaná.
Teď je sedm večer
Sedím na gauči, a zatímco píšu mi hlavou létají myšlenky o tom, co že si to vytvořím k večeři. Fakt důležitá informace, já vím. K tomu všemu mi tady hraje můj „inspirativní“ playlist, který vždy stoprocentně funguje a díky kterému se moje prsty pohybují po klávesnici tak nějak sami. Před sebou mám poslední týden dánštiny a v úterý mi podle dnešních zpráv dojede express návštěva z Prahy, o které jsem už nedoufala že vůbec přijede. No a vidíte. Ty první dva týdny docela celkem utekly a doufám, že tomu nebude jinak ani v těch dalších dvou nadcházejících. Brzo se o všem dozvíte na blogu.
Krásný zbytek neděle, L♥
Je skvělé, že si umíš tak užít obyčejný den, a uznávám, že v Dánsku se slovu hygge asi nevyhneš, ale docela mě v dnešní době štve, jak ho lidi všude cpou, přitom se nejedná o nic nového, jen jsme moderním slovem pojmenovali obyčejné činnosti, obyčejné relaxování a užívání dne, věci, které má každý v sobě.
To chápu, stává se z toho tak trochu business 😀
Clanek se moc hezky cetl 🙂 Ja nejradsi uklizim, kdyz jsou treba zkousky a uklizeni se mi do rozvrhu vubec nehodi 😀 😀
Veronika
Přesně, úplně to znám 😀
Ahoj Leni, na tvůj blog jsem dneska narazila úplně náhodou, když jsem projížděla stránky AIESECU. Jelikož se také chystám připojit k jejich komunitě :)) Moc hezky píšeš, takže jen tak dál. Také jsem začala letos po návratu z Erasmu a je to super 🙂
Ahoj Péťo, moc děkuji za krásný komentář. Určo se mrknu na tvůj blog: )