Blogování : výhody a nevýhody novodobého trendu

Dnešní post bude takový trošku jiný. Asi to píšu vždycky ale, fakt. Tentokrát to nebude o tom, co jsem si zrovna vzala na sebe. Nebude to ani o místě, které jsem nedávno navštívila. Tentokrát jsem se totiž rozhodla trošku zabrouzdat do blogovacího světa – no a konkrétně k tomu, jaké jsou vlastně výhody toho (ale i nevýhody), že máte svůj vlastní blog.

Přístupné pro všechny
Váš blog je něco, co je přístupné úplně všem. Ať už to jsou vaši nejbližší a rodina ale také lidé, se kterými jste se nikdy životě neviděli. Prostor, kde si můžete psát o čem chcete a vyjadřovat své názory. Místo, které patří jenom vám a zároveň vás tak trošku reprezentuje. Musíte si ale nastavit svoje limity.

To se týká i soukromí
Někdo píše blog jako deník, který sdílí s celým světem a někdo sdílí jenom to, co uzná za vhodné. Já se asi přikláním k té druhé možnosti, jelikož si nedokážu představit na blogu rozebírat své soukromé věci. Hlavně tedy s myšlenkou, kdo že to pak bude číst. Znáte to, člověk nikdy neví. Navíc, proč psát o tom, co pak nakonec někdo může otočit proti vám? Chápeme se?

Všichni vědí všechno
Tohle je výhoda a nevýhoda zároveň. Jeden by řekl že jistý přehled nám nabízí už samotný Facebookový profil, ale vlastní blog je takové rozšíření vašeho působiště. Záleží jen na vás, kolik toho vlastně pustíte ven a co budete sdílet. No a nejvíc to ocení asi ti, kteří vás mají opravdu rádi a ti, kteří zrovna netouží po tom mít fotky někde na síti.  Ne každý je totiž tak „free“ jako já.

Posune vás dál
Ať už se to týká znalostí ohledně digitálního světa nebo třeba když budete někde na pracovním pohovoru. Dělat něco navíc je totiž vždycky výhoda a je jedno jestli zrovna chodíte na hodiny klavíru nebo si jen tak tvoříte něco sami pro sebe. Blog je médium, které vám „sem tam“ může trošku pomoct se dostat tam, kam chcete. Během blogování jsem navíc také potkala spoustu zajímavých a inspirativních lidí, které bych jinak v normálním životě nepotkala.

Ta bloggerka
Nevím proč ale když mne někdo nazve bloggerkou, jsem z toho taková celá nesvá. Ne že bych neuměla přijmout komplimenty (to jsem se díky bohu už naučila, stejně jako je rozdávat ) ale stále je to pro mne takové víc nové. Hlavně teď, když jsem to konečně začala se svým blogem myslet tak trošku více vážně a naučila se přispívat pravidelně. Tuhle diskuzi si asi necháme na nějaký další post, a tak tohle téma nechám tak trošku otevřené. Nevadí?

Googlíme, Googlíme
Teď vážně, kdo si nikdy nezkoušel vygooglit jméno někoho jiného? Ať už se jedná o novou spolubydlící, někoho, koho vážně nenávidíte nebo naopak někoho, koho nemůžete dostat z hlavy ať se snažíte dělat cokoliv chcete. Kamarád Google je totiž skvělý pomocník a nástroj, který by neměl chybět ve výbavě žádného privátního investigátora. Občas si tak říkám, že by bylo fajn vidět kdo všechno obětuje pár minut tomu přečíst si můj nový příspěvek. Vidět to, jak se u toho tváří a co mu právě běží hlavou. Jo, to by bylo fajn 😀 Prozatím si ale budu muset vystačit s mojí statistikou.

Protože blog je moje království
A nejen to. Kromě takových těch „obvyklých věcí“ které normálně lidi na blogování baví je tady totiž ještě jedna věc, která mne fascinuje – to, jak se všechno postupně mění a já s tím vším taky. To, jak se mi do cesty připletly lidi, ze kterých se stali moji přátelé a to, jak jsem, tak trochu změnila pohled na svět. I když jsem vlastně furt ta stejná holka, která by souhlasila i s tím nejšílenějším nápadem (jako když jsme tátovi koupily se ségrou k narozeninám křečka. Nejsem si jistá, pro koho ten tenkrát ten dárek vlastně byl). Opatrnější ale furt dost šílená na to, psát svůj blog. To dává smysl ne?

Krásný večer,

Lenny